Pomník obětem 1.světové války.
GPS: 50°13’36.650″N, 17°17’45.200″E
V roce 2007 bylo okolí památníku vysekáno, odstraněny náletové dřeviny.
Historii nejen rejvízského pomníku zpracoval ve své knize: „Rejvíz a okolí“ pan Sotiris JOANIDIS.
V knize uvádí následující: Kolem Penzionu Rejvíz (Noskovy chaty) vede turistický chodník k pomníku, který byl postaven v r. 1929 na paměť jedenácti rejvízských občanů padlých za první světové války. 28. června se konalo jeho vysvěcení. Je dílem velmi významného předválečného jesenického sochaře Engelberta Kapse (*19.2.1888 Jeseník, †20.12.1975 Regensburg, NSR). Engelbert v 10 letech osiřel.
Navštěvoval odbornou školu kamenickou v Supíkovicích a pak studoval na akademii ve Vídni. Za 1. světové války sloužil 4 roky na ruské a italské frontě. Po válce otevřel v Supíkovicích (zde se stal v letech 1937-1941 starostou) uměleckou dílnu, ve které realizoval většinu svých prací. Vytvořil památníky obětem první světové války v Supíkovicích, Branné, Bruntále, Rýmařově, v Bílém Potoce, Mikulovicích, Mohelnici, Jeseníku a na Rejvízu. Jeho náhrobní architektura a plastiky zdobí hřbitovy v Opavě, Krnově, ve Zlatých Horách aj.
Vytvořil řadu bust a také sochy s náboženskou tématikou (Madonu pro Znojmo, Pietu pro Odry aj.). Za 2. světové války sloužil ve vojenském lazaretu, v roce 1946 byl odsunut do Bavorska.
Kapsem vytvořený rejvízský pomník se skládá z pěti kamenných sloupů asi šest metrů vysokých, postavených do pěticípého půdorysu. Na každém ze sloupů je kříž s válečným letopočtem 1914 až 1918. Navzájem jsou tyto sloupy uprostřed spojeny symbolickým pětihranným kalichem hořkosti, na jehož první straně je zobrazeno vtlačeným reliéfem do měděného plechu rozloučení odvedence s rodinou, na druhé ploše jsou zobrazeny tuhé válečné boje, na třetí hrdinova smrt, na čtvrté je vyobrazen anděl smrti a na páté, čelní straně, je nápis v němčině: „Die Heimat ihren toten Heldensohnen bedeckt mit Lorbeer und betaut mit Tränen“ což v překladu znamená: „Vlast své mrtvé hrdinné syny pokrývá vavřínem slávy a pláče.“
Z Rejvízu za 1. světové války padli:
1. Amand Bannert u Lagov 2. listopadu 1914, syn domkáře Amanda Bannerta.
2. Adolf Geppert, varhaník, ženatý, stolař, zemřel následkem nemoci ve špitále rezervistů v Marienbergu 26. října 1915 a byl převezen na Rejvíz.
3. Karel Gottwald, syn lesního dozorce Josefa, zemřel na následky zranění v opavském lazaretu 24. 11. 1915.
4. Emil Gromes, syn starosty, ženatý, padl na italské frontě 3.8.1916.
5. Reimund Grüner, syn chalupníka Gregora, zemřel následkem průstřelu břicha v polním lazaretu na italské frontě 18.6.1918.
6. Johann Seidel, syn domkáře Franze, padl u Zobirzanku 3.9.1914.
7. Josef Schrot, ženatý, zedník, otec sedmi dětí, padl při ofenzívě u Görlitz 7.5.1915.
8. Viktor Swatosch, syn lesního dělníka Viktora, zemřel v nemocnici v Krnově 28.8.1918.
9. Franz Riedel, syn domkáře Johanna Riedela, pohřešován od 20.12.1915 na haličské frontě.
10. Franz Böhm, nezvěstný.
11. Julius Swatosch, nezvěstný.
Text z webu Spolku pro vojenská pietní místa.
FOTOGRAFIE
VIDEO
MAPA
